Smích, kýchnutí nebo vyndání dítěte z kočárku může být pro ženy trpící stresovou inkontinencí velkým strašákem, stejně jako poporodní deprese. Dobrá zpráva je, že se dají oba stavy řešit, začněte ale včas.
Těhotenství a porod je pro ženské tělo velká zátěž. Ačkoli časem většina změn, kterými si tělo prochází, vymizí, je dobré některým z nich věnovat pozornost. Inkontinence a poporodní deprese způsobují řadu nepříjemných situací, čímž ovlivňují zdraví žen i péči o dítě.
Stresová inkontinence moči (samovolný únik moči) patří mezi časté zdravotní problémy a u žen po porodu se vyskytuje v 18 až 34 %. Její výskyt spolu s únavou, bolestmi zad, sexuálními problémy a vztahovými komplikacemi může vést k případnému rozvoji poporodní deprese. Přechodné poruchy nálad po porodu jsou běžné a vcelku rychle vymizí, aniž by zanechaly dramatické následky. Opakem je ale poporodní deprese, která může kvalitu života významně ovlivnit.
Ukazuje se, že vznik poporodní deprese je vyšší u žen, které trpí samovolným únikem moči po porodu. Nic ale není černobílé, protože inkontinence se může objevit i u žen, které depresí již trpí. Vztahem mezi inkontinencí a poporodní depresí se zabývá doktorka Miluše Jurášková, která ke svým analýzám využila data ze studie ELSPAC. Velký výskyt stresové inkontinence moči (17.6 %) i poporodní deprese (17,3 %), vedl paní doktorku k otázce, co stojí za vznikem těchto onemocnění a jak jim lze předcházet.
„Významným zjištěním je, že přítomnost inkontinence v 6 týdnech po porodu 1,5x zvyšuje riziko vzniku poporodní deprese v 6 měsících po porodu. Naopak ženy s poporodní depresí v 6. týdnu po porodu měly o 38 % vyšší šanci, že budou trpět samovolným únikem moči v 6. měsíci, oproti těm, co poporodní depresí netrpěly.”
Ačkoli výsledky nemůžeme vztáhnout na celou populaci, a k jejich potvrzení je třeba sledovat větší soubor žen, ukazují na možnou souvislost obou onemocnění. Samovolný únik moči je stresující a mnoho matek vede ke společenské izolaci a vzniku deprese. Hormonální změny by naopak mohly stát za ovlivněním nálad a zároveň funkčním změnám na močovém měchýři vedoucí k inkontinenci.
Dá se nějak obou zmíněným stavům předejít? “Faktory, které byly spojeny se vznikem inkontinence byl druh porodu (více u přirozeného – vaginálního), počet předchozích porodů nebo vyšší BMI (body mass index – index tělesné hmotnosti). Poporodní deprese byla naopak ve zvýšené míře u žen, které trpěly depresí už před porodem a rozvedených či ovdovělých žen. Obě onemocnění se spíše projevily u matek se špatným hodnocením zdraví, bolestmi zad nebo u bývalých kuřaček.”
Zjištění jsou velmi dobrým východiskem pro zavedení screeningu do běžné poporodní péče. Díky určení rizikových faktorů se totiž snadno odhalí ženy, které můžou inkontinenci i depresi po porodu čelit. Samotná inkontinence se dá řešit například cvičením na posílení pánevního dna, ale i operativně. Včasná diagnostika, léčba a prevence by významně prospěly zdraví a spokojenosti žen a celých rodin.
Zdroje:
FRITEL, Xavier, Yawo Edem TSEGAN, Fabrice PIERRE a Marie-Josèphe SAUREL-CUBIZOLLES. Association of postpartum depressive symptoms and urinary incontinence. A cohort study. European Journal of Obstetrics & Gynecology and Reproductive Biology. 2016, 198, 62-67.
GAVIN, Norma I., Bradley N. GAYNES, Kathleen N. LOHR, Samantha MELTZER-BRODY, Gerald GARTLEHNER a Tammeka SWINSON. Perinatal Depression. Obstetrics & Gynecology. 2005, 106(5, Part 1), 1071-1083.
JURÁŠKOVÁ, Miluše, Pavel PILER, Lubomír KUKLA, Jan ŠVANCARA, Petra DAŇSOVÁ, Lukáš HRUBAN, Vít KANDRNAL a Hynek PIKHART. Association between Stress Urinary Incontinence and Depressive Symptoms after Birth: the Czech ELSPAC Study. Scientific Reports. 2020, 10(1).
MELVILLE, Jennifer L., Ming-Yu FAN, Holly RAU, Ingrid E. NYGAARD a Wayne J. KATON. Major depression and urinary incontinence in women: temporal associations in an epidemiologic sample. American Journal of Obstetrics and Gynecology. 2009, 201(5), 490.e1-490.e7.
THOM, David H. a Guri RORTVEIT. Prevalence of postpartum urinary incontinence: a systematic review. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica. 2010, 89(12), 1511-1522.
OHARA, M. W., J. A. SCHLECHTE, D. A. LEWIS a E. J. WRIGHT. Prospective study of postpartum blues - biologic and psychosocial factors. Arch. Gen. Psychiatry. 1991, 48, 801-806.
QUIBOEUF, E, M‐J SAUREL‐CUBIZOLLES a X FRITEL. Trends in urinary incontinence in women between 4 and 24 months postpartum in the EDEN cohort. BJOG: An International Journal of Obstetrics & Gynaecology. 2015, 123(7), 1222-1228.
WOOLHOUSE, Hannah, Deirdre GARTLAND, Susan PERLEN, Susan DONATH a Stephanie J. BROWN. Physical health after childbirth and maternal depression in the first 12 months post partum: Results of an Australian nulliparous pregnancy cohort study. Midwifery. 2014, 30(3), 378-384.
Uměle vyrobené látky známé pod zkratkou PFAS se hromadí v našem těle. Ani příroda se jich nedokáže jednoduše zbavit. Díky vzorkům krve účastníků studie Young Adults jsme mohli pozorovat, jak tyto "věčné chemikálie" ovlivňují a narušují imunitní systém.
Už jste slyšeli mezi dětmi někdy: "Dáme góla / Jdem nabít / Máš lift"? A vidíváte postávající teenagery vyfukující nezapáchající nebo dokonce vonící dým? Mezi dětmi se nikotinové výrobky rozšiřují rychleji, než stačíme sledovat a přidávají se další drogy. Jako rodič máte nelehký úkol – být v obraze!
