Zdraví máme ve svých rukou a to stejné platí pro náš mozek. Zásadní vliv na jeho vývoj má spánek nebo stres matek v těhotenství, vycvičit ho můžeme ale například žonglováním. Neurovědkyni Kláru Marečkovou znáte skrze výzkum zaměřený na mozek, jaká byla ale její cesta až k CELSPAC studii jsme se zeptali za vás.
V rámci naší skupinky výzkumníků behaviorálních a sociálních neurověd se snažíme lépe porozumět tomu, jak naše chování a prostředí ovlivňují strukturu a funkci našeho mozku. Můj výzkum se zaměřuje především na vliv stresu, jak akutního, tak toho, který jsme zažili ještě v počátcích svého vývoje, vliv spánkové deprivace či vliv našeho pohlaví na náchylnost k depresím.
Struktura a funkce našeho mozku se odvíjí od genetiky, prostředí a jejich vzájemného vztahů. Mně přijde fascinující právě ten vliv prostředí, protože to můžeme do velké míry ovlivnit a vytvářet si tak svůj život a tedy i mozek. Výzkumy plasticity mozku ukázaly, že mozek není počítač, který má napevno nastavené svoje funkce, ale že se mění v průběhu života. Například, když jako dospělý člověk začnete žonglovat a budete se tomu třeba tři měsíce věnovat, zvětší se vám objem šedé hmoty mozkové v oblasti, která zpracovává zrak a pohyb. Když s tím pak přestanete, zase se tato oblast postupně zmenší. Není tedy pochyb o tom, že náš životní styl je pro zdraví našeho mozku a tedy i naše psychické zdraví zásadní. Již jsem zmínila můj výzkum o vlivu stresu a spánkové deprivace. S mojí PhD studentkou se věnujeme ale třeba také vlivu redukce obezity v důsledku bariatrické operace (zmenšení žaludku prováděné v rámci léčby obezity) na mozek, exekutivní funkce a poruchy nálad.
Během života procházíme různými vývojovými stádii a tak zvanými obdobími větší citlivosti či náchylnosti mozku k vlivům prostředí. Jedním z nejcitlivějších období je náš prenatální vývoj, tedy vývoj plodu v děloze matky. Během druhého a třetího trimestru neurony začínají vytvářet spojení, tzv. synapse rychlostí dva miliony za sekundu. Během třetího trimestru a po narození pak dochází k růstu a propojování neuronů do funkčních sítí a naopak vyřazování neuronů, které nejsou používány. Naše výzkumy ukazují, že pokud jsme během tohoto turbulentního prenatálního období vystaveni stresu matky, má to důsledky pro strukturu a funkci našeho mozku i v dospělosti. Ukázali jsme například, že jedinci vystavení stresu matky během první poloviny těhotenství měli méně šedé hmoty jak v celém mozku, tak především v oblastech, které souvisejí s depresí, a zažívali také více úzkostí a poruchy nálad. Náš další výzkum pak ukázal, že deprese matky během těhotenství také souvisí s rychlejším stárnutím mozku u potomka. Dochází tedy i k vlivu prostředí skrze generace.
Naše duševní zdraví je pro kvalitu našeho života zásadní. Jeden americký výzkum kvantifikoval kvalitu života na základě počtu let, které žijeme se zdravotními problémy, a ukázal, že neuropsychiatrická onemocnění, tedy poruchy chování, psychiatrická i neurologická onemocnění dohromady, mají největší vliv. Dokonce větší, než onemocnění srdce a cév nebo třeba cukrovka a poruchy endokrinního systému.
Jako společnost nás neuropsychiatrická onemocnění pak stojí i nejvíce peněz. Je to tím, že se do našich životů vkrádají brzy. Často propukají již během dospívání nebo v mladé dospělosti a žijeme s nimi tedy, na rozdíl od jiných onemocnění, většinu života. Pokud bychom tedy mohli svým životním stylem náchylnost k těmto onemocněním alespoň z části redukovat, mělo by to důsledky nejen po postižené jako takové, ale i pro jejich rodiny a celou společnost.
Ráda sportuji a trávím čas s přáteli. Baví mne si plánovat aktivity, na které se můžu těšit. Stresu se v dnešní době úplně vyhnout myslím nejde, ale je důležité si pak dopřát i tu pohodu. Jednou jsem někde na letišti četla „vacation is state of mind“ – dovolená je stav mysli. A tak si ráda každý den té dovolené trochu dopřeju 😊 Zajedu s dětmi na přehradu, zajdeme si s dcerkou na zmrzlinu, zavrtám se pod deku a přečtu si kousek knížky… Myslím, že to ale všechno dělám spíš intuitivně a protože mne to prostě baví..
To, co studuji má spíše vliv na to, jak vnímám ostatní lidi. Méně je soudím, protože vím, co všechno mohlo jejich chování či rozhodování ovlivnit. Možná si v dětství zažili něco nepříjemného a trpí úzkostmi. Možná je rozbrnkaly hormony. Možná mají dnes špatnou náladu nebo se nemohou soustředit, protože málo spali. Možná je něco rozčílilo a jejich reakce s námi vůbec nesouvisí.
Všechny maminky jistě vědí, jak se pro dítě i jednoduchá věc může po náročném dni či špatné zkušenosti stát zdrojem konfliktu. U dětí to většina z nás chápe, nesoudí je a dokáže jim nabídnout obejmutí. Někdy takové obejmutí, třeba v podobě společného šálku čaje, potřebujeme i my dospělí.
Moje první studium v zahraničí bylo v USA, kam jsem z Masarykovy univerzity odjela na rok studovat Psychologii v rámci programu International Student Exchange Program (ISEP). Tehdy mne lákalo to dobrodružství – odjet za oceán, postavit se na vlastní nohy, poznat nové kraje a kamarády… A bylo to super – studovala jsem, pracovala, cestovala.. Navíc v místě, kde i v prosinci bylo teplo a svítilo sluníčko, takže si člověk celý rok připadal jako na prázdninách. Po tom roce se mi domů ještě nechtělo, a protože mne v rámci studia psychologie opravdu začaly bavit neurovědy a výzkum, přihlásila jsem se na magisterské studium Kognitivních neurověd a zobrazování mozku ve Velké Británii.
Tam už jsem šla za kvalitou výzkumu. Mým školitelem byl tehdy profesor Tomáš Paus, kapacita v oboru neurověd a zobrazování mozku. Když jsem pak končila svoje magisterské studium a měla začínat doktorát, jeho tým získal velký grant v Kanadě. Profesor Paus mi nabídl, ať se tam přesunu na doktorát s nimi. A tak jsem na dalších pár let zakotvila v Torontu. Postdok v USA na Harvard Medical School pak byl taková výzva, jako Mekka pro poutníka 😊.
S přítelem jsme věděli, že až se vezmeme a budeme mít děti, rádi bychom žili v ČR, odkud oba pocházíme. Délka mateřské, která je v ČR v rámci celého světa opravdu nejštědřejší, přítomnost prarodičů a společných přátel nás přitáhla zpět do města, kde jsme oba vyrostli, a kde se mi díky novým MRI skenerům (magnetická rezonance) na CEITECu, Marie Curie grantu a opravdu unikátním datům z Evropské longitudinální studie těhotenství a dětství (dříve ELSPAC, nyní CELSPAC) podařilo vybudovat svoji aktuální pozici.
Ano, rozhodně. Longitudinální data nám umožňují zodpovídat otázky, které by s jednorázovými daty ani nebyly možné. Například ohledně vlivu prenatálního stresu na zdraví v dospělosti. Longitudinální neurozobrazovací data nám navíc umožňují studovat trajektorii vývoje a zachytit tak časné markery onemocnění.
Aktuální studie Health Brain Age je plánovaná na 4 roky – od května 2020, kdy začal nábor účastníků, do prosince 2023, kdy bychom rádi měli zpracované její výsledky. Na následujících pár let tedy zajímavý program rozhodně máme a budeme moc rádi, pokud se letos výzkumu Health Brain Age účastníci studie ELSPAC zúčastní 😊. Díky unikátnosti longitudinálních dat a tématu biologického stárnutí však budeme s účastníky moc rádi spolupracovat i nadále.
Obklopte se lidmi, se kterými se můžete smát, díky nimž můžete růst a inspirovat se.
Klára Marečková, Ph.D., M.Sc. je špičková neurovědkyně působící ve výzkumném centru CEITEC, podílející se také na studiích účastníků CELSPAC. Vedle toho je také maminka 2 dětí, milovnice koní, sportu a přírody.
Zákoutí lidské mysli mohou být všelijaká, denně na ně má vliv mnoho faktorů a podepisují se do nich různé události. Dnes ale víme, že k formování lidské psychiky, například náchylnosti k depresi, mohou přispět již stresové události u matky v době těhotenství.
Mozek stárne stejně jako my. U někoho ale může zrát rychleji nebo být naopak mladší, než ve skutečnosti je. Studie Health Brain Age nám pomůže těmto procesům lépe porozumět.
