"Můžeme k Vám přijet vyluxovat?" I tak občas oslovujeme účastníky našich studií a místo jehel pro odběr krve chystáme vysavač. Prach je totiž velmi dostupnou matricí a cenným zdrojem informací o prostředí, ve kterém žijeme. Ve vnitřním prostředí totiž trávíme až 90 % času a jsou v něm chemické látky jako například ftaláty, zpomalovače hoření nebo třeba i pesticidy, které mohou negativně ovlivňovat náš organismus. To, jaké látky se hromadí v domácím prachu, nám tedy pomáhá lépe porozumět vlivům, kterým jsme doma každodenně vystaveni, a hledat způsoby, jak lépe chránit naše zdraví.
Z obýváku až do laboratoře
Speciální hlavice vysavače (na obrázku bez filtru)
”Dítě do jednoho roku sní nezáměrně průměrně 30 mg prachu denně. Je to prach, který ulpí na rukách nebo třeba na nádobí," říká vědkyně Rozárka Jílková, která se v centru RECETOX věnuje právě sledování chemických látek zejména uvnitř budov. A dodává, že děti v rozmezí jednoho až šesti let sní prachu až dvojnásobně, tedy 60 mg prachu denně, protože si na zemi hrají a hračky často dávají do pusy. Od šesti let se pak množství snižuje opět na 30 mg prachu denně. “Já už jsem za svůj život snědla přibližně 400 g prachu,” směje se Rozárka Jílková.
A jak se tedy prach z obýváku dostane až do zkumavky v naší laboratoři? Nejprve náš tým pomocí vysavače se speciální hlavicí, kterou používají i policisté, vysaje různé části obývaných a používaných prostor. Tedy například koberec, kde si dítě hraje, nebo pohovku, kde rodina sedává. Když naši technici vyndají chuchvalec prachu z vysavače, čeká ho ještě dlouhá cesta předtím, než se z něj stane vzorek, který vědci mohou analyzovat.
Prach s filtrem se musí nejprve rozemlít a rozdělit na několik částí, abychom z jednoho vzorku získali co nejvíce informací. Část vzorku podrobíme extrakci, a to buď pomocí automatizovaného Soxhletova extraktoru nebo pomocí ultrazvukové extrakce. Prachové vzorky v této fázi ale obsahují velké množství látek, kvůli kterým není analýza možná. Proto vzorky buď filtrujeme, abychom se zbavili nečistot, nebo čistíme pomocí silikagelu a kyseliny sírové. Následuje zakoncentrování vzorku pod proudem dusíku, což někdy trvá dlouhé odpoledne. Tím získáme finální vzorek, který se analyzuje pomocí plynové nebo kapalinové chromatografie spojené s hmotnostní spektrometrií.
Ve vnitřním prostředí nemusíme vzorkovat jen prach, ale i ovzduší, a to třeba pomocí speciálních zařízení s polyuretanovou pěnou nebo pomocí aktivních vzorkovačů do zásuvky.
Co všechno z prachu vědci zjistí?
Domácí prach vědcům slouží jako archiv chemických látek, které se v interiéru postupně hromadí. V laboratořích z něj vědci analyzují například zpomalovače hoření z elektroniky a pěnových materiálů (např. PBDE). Ty totiž mohou narušovat hormonální systém, ovlivňovat nervovou soustavu u dětí nebo třeba také oslabovat imunitní systém. Dále se pak vědci zaměřují na ftaláty, bisfenoly, ale také třeba na pesticidy. Ty se do našich domovů dostávají z venkovních zdrojů i z vnitřního používání. Pro zmíněné látky platí, že mohou v prachu přetrvat dlouhou dobu, což vede k trvalé expozici ve vnitřních prostorách.
Jak omezit množství chemických látek, kterým jsme vystaveni?
Chemickým látkám ve vnitřním prostředí se samozřejmě nemůžeme zcela vyhnout. Můžeme ale například omezit elektroniku v místnostech, kde trávíme nejvíce času, a v ložnici kvůli jejich obsahu zpomalovačů hoření. Dále bychom měli vysávat vysavačem s kvalitním filtrem, často utírat prach i podlahy navlhko. V domácnosti bychom celkově měli upřednostňovat přírodní materiály. Důležitým bodem je také pravidelné větrání. A takovou zajímavostí je, že bychom neměli zapomínat ani na pravidelné čištění telefonu.
Zdroje
JÍLKOVÁ, Simona Rozárka. Odpoledne s chemií aneb Chemická kavárna: Ovlivňuje televize naši inteligenci? [online]. Učit se Učit,
YouTube, [cit. 2026-06-16]. Dostupné z:
https://www.youtube.com/live/s6-5ftrGV4c.